Historie líčení
Vnímání krásy se v proměnách času mění. Odlišné je i v jiných koutech světa. Co je dnes vnímáno jako nežádoucí, bylo kdysi vnímáno jako atraktivní.
V barokních dobách měli prim ženy kyprých tvarů. Dnes pro mnohé velmi atraktivní snědé zbarvení pokožky bylo bráno jako znak chudoby, neboť prý : „jen prostá žena vystaví svoji pleť slunci, urozená žena svoji tvář před sluncem chrání“.
Ať už kypré či štíhlé, malé nebo vysoké , blondýnky či brunetky to co ženy dělají už věky věků je to, že si svůj obličej líčí.
Egyptská královna Nefertiti je popisována jako žena krásná, se světle nalíčeným obličejem, tmavě orámovanými oči, zcela vyholeným obočím nahrazeným černou uhlovou linkou a smyslně rudě nalíčenými rty. Líčila se nejen Nefertiti ale i ostatní ženy, požívali k tomu dostupné přírodní prostředky.
Oko bylo v Egyptě bráno jako symbol nejvyššího božstva, boha slunce Ré. Základem pro jeho nalíčení byla zelená a černá barva. Na oční víčko byla používána zelená barva vyrobená z malachitu- zeleného uhličitanu mědnatého. Pro orámování očí se využíval uhel, získávaný rozdrcením uhličitanu olovnatého který spolu s příměsí dalších látek vytvořil pastu nazývanou také černidlo, kterou se líčili nejen linky, ale i obočí a řasy. Červených rtů bylo dosahováno pomocí červeného okru rozpuštěného v tuku.
Ani ženy ve Starověkém Řecku nezůstávaly pozadu. Olivový olej smíšený s práškem z černého uhlí sloužil jako oční stín. Rty byli zvýrazňovány červeným pigmentem smíchaným se včelím voskem.
V období středověku byla velice žádaná bledá pleť čehož se docilovalo pomocí kaše z ovesné mouky smíchané s olovnatou bělobou. Kůra stromu ořešáku zase sloužila pro obarvování rtů.
Období rokoka by se s trochu nadsázky dalo nazvat: „ doba pudrová“. V této době se pudrem líčili snad všichni, ženy, muži i děti. Nejen obličeji byl prášek v podobě rýžové či obilné mouky dopřáván ale své místo našel i na pokožce dekoltu , rukou dokonce i paruky se jeho nánosy pyšnily. Vynalézavost žen opravdu velmi obdivuhodná pomáhala zamaskovávat nepěkné jizvy, následek pravých neštovic. Ať už jizvy vřídky nebo uhříky na pomoc se brali tzv: mušky, malé ústřižky hedvábí, taftu nebo kůže které měli za úkol zakrýt tyto nepěknosti. Tato ozdoba často v nejrůznějších podobách od srdíček přes hvězdičky až po tvary připomínající broučky byla navíc brána jako velmi atraktivní záležitost, dodávající tváři oduševnělost.
Každá doba má své, dnešní žena by nezvolila pro zakrytí pupínku dříve velmi oblíbenou mušku.Ani by nezakrývala snědé opálení nánosy bílého pudru. Zářivě červené rtěnky nepatří zrovna k nejvyhledávanějšímu zboží. Zato černě orámované oči ty jsou vnímány jako atraktivní dosud.
Je jedno zda se nám líbí rudě nalíčené rty nebo dáváme přednost lesku, jestli požíváme světlé nebo tmavé stíny. Jedno nás spojuje už po staletí a to je fakt že se chceme líbit.